Spánkolog, který nemá sny

Do prosluněného říjnového rána mě probudil řev budíku. Tentokrát jsem nenaspal ani svých tradičních pět hodin. O pár hodin později jsem zjistil, že svým “nespaním” páchám pomalou sebevraždu. Účast na 17. mezinárodním spánkovém kongresu, pořádaném European Sleep Research Society v Praze, pro mě znamenala poznání pojmu spánku a nemocí, které se v jeho průběhu nejčastěji vyskytují. Kongres byl i dobrou příležitostí k setkání s proslulým madridským lékařem DIEGEM GARCÍOU-BORREGUEREM, špičkou světové somnologie (věda o spánku, jež je součástí neurologie). Na rozdíl ode mě vypadal doktor Borreguero svěže a odpočatě. Nejspíše se stačil dobře vyspat.

Zhruba třetinu života prospíme. Proč se o tak významnou část našeho života začala medicína zajímat teprve nedávno?
Protože byl spánek donedávna považován za absenci bdění. Když definujete spánek jako pasívní stadium, kdy se v mozku skoro nic neděje, tak se logicky zaměříte především na výzkum procesů, které u nás probíhají v bdělé fázi.Teprve v polovině dvacátého století jsme se začali zabývat procesy, jež se odehrávají v mozku během spánku. Medicína pochopila, že spánek je velmi aktivním stadiem našeho života. Až do sedmdesátých let minulého století v medicíně převažovala představa, že cokoli v těle špatně funguje během bdění, bude také špatně fungovat během spánku. Lékařství se proto zajímalo pouze o bdělého člověka.
Spánková fáze má ovšem řadu svých vlastních poruch, které nejsou naopak v bdělém stavu vůbec diagnostikovatelné.
Přesně tak. Jedná se o některé druhy epilepsie, spánkové apnoe, při níž dochází ve spánku ke krátké a opakující se zástavě dechu, nebo o syndrom neklidných nohou, který patří mezi neurologické poruchy projevující se pouze ve spánku. Pak existují přímo poruchy spánku. Mezi ně patří nadměrná spavost (hypersomnie), nebo naopak nespavost (insomnie). Některá onemocnění, například plicního charakteru, se ve spánku zhoršují, protože je nemocní dokáží v bdělém stavu kompenzovat.V současné době se snažíme porozumět také dopadům nedostatku spánku na lidské zdraví. Chceme vědět, co se děje v našem těle, když třicet let spíme o dvacet procent méně, než bychom potřebovali. Náš první dojem z tohoto výzkumu je takový, že za nedostatek spánku zaplatíte poměrně krutou daň v podobě pestré škály srdečních onemocnění nebo obtíží s imunitou.
Média často zveřejňují velmi proměnlivý počet hodin, které musíme naspat, abychom se ve dne cítili svěží a odpočatí. Zapomíná se přitom na kvalitu našeho spánku. Navíc často udávaná minimální délka spánku je sama o sobě pro mnohé momentem vyvolávajícím úzkost.
Oba faktory jsou stejně důležité, přičemž by bylo poctivé říci, že potřeba spánku je u každého z nás velice rozdílná. Je to stejné, jako když se někde dočtete, kolik kalorií potřebujete na den. Ovšem už vám jen málokdo sdělí, že počet kalorií souvisí s efektivitou jejich využití. A tak je to i se spánkem.Většina lidí potřebuje spát zhruba šest a půl až osm a půl hodiny denně, což je holý fakt. Ale některým lidem, i když zmiňuji extrém, stačí k dosažení denní pohody čtyři až pět hodin spánku. A k té kvalitě spánku - během noci teplota mozku klesá, a to do tří nebo do čtyř hodin ráno. Když spíte v tomto úseku, tak jde o nejúčinnější a nejvýživnější spánek. Jinými slovy, když usnete po páté ráno, tak vám začíná stoupat tělesná teplota a regenerativní funkce spánku začíná být narušena. Nechci ale strašit ty, kteří chodí spát pravidelně v šest ráno. Jejich organismus se tomuto rytmu plně přizpůsobí. Musí jít ovšem o skutečnou pravidelnost.
Jaké by měly být podmínky pro dobrý spánek?
Je vhodné eliminovat jakékoli osvětlení, agresívní vůně, okolní hluk a zajistit, aby ložnicí dobře cirkuloval vzduch a nedocházelo k průvanu. Dnes už spolehlivě víme, že lidé v noci vnímají řadu rozmanitých zvuků, aniž by se přitom probudili. Když jste v noci vystaveni rušivým zvukům, které nemusejí být příliš hlasité, ale spíše stále se opakující, tak se ráno vzbudíte neosvěženi. Pokusy na zvířatech dokazují, že když je jedinec takovým zvukům vystaven dlouhodobě, může se u něj časem projevit vyšší krevní tlak.
Specializujete se na diagnostiku a léčbu syndromu neklidných nohou. O jakou spánkovou poruchu se přesně jedná? A zažil jste tento syndrom někdy na vlastní kůži?
Ano, zažil, při nedostatku spánku a po velmi silné únavě. Je to nepříjemné velmi specifickým způsobem, který pacient není schopen ani přesně popsat. V jakékoliv zemi západní Evropy najdete něco mezi pěti až deseti procenty populace, jež syndromem neklidných nohou trpí. Pacienti, kteří tento syndrom mají, nemohou přestat s pohybem ani v noci, kdy většina z nás relaxuje. Začnou různě měnit pozice, obracet se a vstávat. Nakonec se jdou projít po chodbě, aby si ulevili.
Jsou přitom bdělí?
V mnoha případech ne. Bolest, kterou při syndromu neklidných nohou pacienti zažívají, bývá většinou koncentrovaná do nohou, někdy se dostává i do rukou. Pacient přitom vypadá, jako by vystřeloval končetiny do prostoru.Takový neklid většinou končí oddělenými postelemi partnerů, takže mívá i dopady v rovině sociální. Ráno se pacient probouzí nesmírně vysílený a neodpočatý. Mnohdy svou únavu chybně přičítá depresi nebo úzkosti. Naším úkolem je, abychom nejen včas dokázali tento syndrom diagnostikovat, ale informovali o jeho existenci a projevech lékaře z jiných oborů.
Co se s námi vlastně děje ve chvílích, kdy za sebou máme probdělou noc?
Především dochází ke změnám nálady, spojeným s podrážděností, napětím ve svalech a mírnými poruchami pozornosti, úsudku a abstraktního myšlení.
Mohou se po delším nespaní dostavit i halucinace?
Záleží na tom, jak dlouho nespíte. Rozhodně vám budou špatně fungovat reflexy a to je asi tak vše, co o tom víme. U lidí. V tomto výzkumu nemůžeme jít z etických důvodů dále. U laboratorních krys dojde následkem dlouhého nespaní k rozvrácení metabolismu, zvyšuje se příjem kalorií a přichází velká ztráta tepla. Následuje smrt. Je velmi pravděpodobné, že by i u lidí nastala v určitém bodě smrt, ale lidský mozek by pravděpodobně vydržel daleko více než krysí. Z historie známe případy, kdy lidé následkem znemožnění spánku, například při výslechu, také ve finále zemřeli. Ovšem nemůžeme s jistotou říci, co bylo primární příčinou jejich úmrtí.
Měli bychom asi odlišit dlouhé nespaní a spánkovou deprivaci neboli neustále narušovaný a devastovaný spánek.
Zatím víme, že spánková deprivace, která může být pro zajímavost i důsledkem dlouhého nespaní, souvisí se vznikem hypertenze. Časté a intenzívní narušování spánkového rytmu a komfortu má vliv na rozvoj infarktu myokardu, mozkové mrtvice a diabetu. Dochází také k poklesu imunity a je tu i možnost jisté neurodegenerace, což je zatím jen spekulace.
Somnologie je velmi mladou vědní disciplínou. Už vám kolegové ze zavedených oborů vymysleli nějakou přezdívku?
Zatím o tom nevím. Každopádně jsme divní lidé, protože se zabýváme něčím, co většinu našich kolegů absolutně nezajímá. Myslím z vědeckého hlediska …
Co je pro vás osobně na spánku tak fascinující?
Nejspíše fakt, že v oblasti spánku mohu udělat daleko více převratných objevů, než kdybych se pustil do nějakého normálnějšího oboru, jako je třeba kardiologie. Syndrom neklidných nohou je v medicíně něčím úplně novým. Hledáme jeho genetické příčiny a připadáme si při tom jako objevitelé nového kontinentu.
Zabývá se somnologie také sny? Prozatím byly sny výhradní doménou psychologů, někdy i psychiatrů a neurologů.
Somnologie se vyvinula z neurobiologie. Proto usilujeme o vědecké vysvětlení snů, ale jde o nesmírně složitou oblast. Sny nemůžeme přímo uchopit. Lidi musíte nejdříve vzbudit, a když jsou vzhůru, tak už nesní. Jste odkázán pouze na jejich vyprávění o tom, co se jim zdálo, což vám znemožňuje studovat sen přímo. Chceme porozumět snům, ale v úplně odlišné, čistě vědecké dimenzi, než jak to řada z nás zná z psychoanalýzy.
Co se vám zdálo ze včerejška na dnešek, poté, co jste přiletěl do Prahy?
Velmi zřídka si nějaký sen pamatuji.To je také jeden z důvodů, proč snům nevěnuji větší pozornost. Ale když se lidé snaží, aby si své sny zapamatovali, tak to jde. A někdy se tak děje docela spontánně. Například když začnete chodit k psychoterapeutovi, tak se pro vás sny stanou důležitými, ačkoli si to vědomě nemusíte vůbec připustit. Sny k vám začnou přicházet a vy si je budete pamatovat. Nehledě na to, že pro většinu psychoanalytiků jsou sny důležitým “pracovním materiálem”.

Jeroným Janíček, Reflex 45/2004