Comments on: (Ne)mocná síla agorafobie

By: Edita Hansen

Edita Hansen — Mon, 27 Jul 2009 10:34:17 +0000

AHOJ ,TADY VSICHNI.jA S TIM BOJUJI 2 ROKY,MUSIM ZAKLEPAT ,ZE JE ME LIP,BERU CIPRALEX.RANO A VECER.ZACLA JSEM SI VENKU PRIDAVAT TURY,KTERE UJDU.JASNE NENI ME DOBRE SEM TAM,ZAVRATE,STUHLY NOHY.ALE UZ SE TO SNAZIM IGNOROVAT.ZKUSILA JSEM 1X VYSADIT CIPRALEX,PO 3 DNECH SE TO VRATILO,NESTABILITA,ZTUHLOST,ZAVRATE ATD…A TAK JSEM SE ZNOVA VRATILA K CIPRALEXU.PRACUJI,V PRACI NEMAM UZ POTIZE,SNAZIM SE DOST CHODIT.NEDIVAM SE NA HORORY,NEROZCILUJU SE,SNAZIM SE BYT OPTIMISTA.JSOU DNY I TYDNY KDY SE CITIM SKORO DRAVA,PAK PRIJDOU 2-3 DNY A ZAVRATE SE OBJEVY.ALE TO UZ SAMA NEVIM,JESTLY JE TO OD KRCNI A BEDERNI PATERE NEBO PP.ME POMAHA CIPRALEX AKAZDY DEN UJIT DELSI TRASU.A KDYZ ME POPADNE TROCHU STRACH,JIT NECO DELAT,NEMYSLET NA TO.VIM ZE JSEM BYLA ZA HYPOCHONDRA,ALE UZ NAZORY LIDI CO O TOM NIC NEVI,IGNORUJU,MOZNA NEKDY TO POZNAJI SAMY.I KDYZ TO NIKOMU NEPREJI.OMLOUVAM SE ZA VELKE PISMENA.BLBNE ME KLAVESNICE A CARKY A HACKY NEMAM.PREJI VSEM ABY SE UZDRAVILI V RAMCI MOZNOSTI.JA FUNGUJI RELATIVNE DOBRE.

By: irena

irena — Wed, 13 Aug 2008 12:21:52 +0000

Já bojuji 20 let s agorafóbií. N i k d y Vás zdravý člověk nedokáže pochopit. Léky beru. Stavy klidu v duši jsou vzácné. Z rodiny podporu nemám, lítám si v tom sama. Chodím, či spíš bojuji s chůzí při cestě do práce,
bojím se, zda další den ještě dojdu. Na dovolené nejezdím, bojím se. No, držme se, snad že bychom udělali nějaký klub, kde bychom si nejen sdělovali zkušenosti s nemocí - ale hlavně, kdo a jak na ni vyzrál. Ahoj všem !!!

By: Marta

Marta — Thu, 28 Feb 2008 14:45:50 +0000

Nevím,zda stále ještě fungují tyto stránky,protože vidím poslední debatu v srpnu,když ne,tak se aspoň vypíšu.Touto chorobou trpím od havárie,tj 7 let.Chodila jsem k lékařům a chtěla vědět,co se děje,stále jsem byla přesvědčená,že mám něco s páteří a nikdo mi to nemohl vymluvit.Vždy jsem byla za hypochondra a až teď po prostudování vaší stránky konstatuji,že agoru mám.Možná mě to trošku potěšilo,protože vím,co mi je,ale hodně mě dostal fakt,že to nejde vyléčit.Brala jsem už asi 3* léky a vždy je vysadila s tím,že mi je dobře a že to zvládnu sama.Nejhorší je,že mi nikdy nebylo zcela dobře,mám pořád pocit clony před očima a to trvá celé dny,bez přestávky,takže nejde jen o záchvaty.Jsem z toho strašně unavená,navíc mám 3letého chlapečka a po nocích brečím,protože jsem mladá a život před sebou,ale jaký život.Nejsem schopna se s prďolkou třeba vydat na výlet,nebo jen tak na dlouhou procházku,vše zastává manžel,ale maličký přichází o strašně moc.Teď jsem se dala znovu na studia,že to potlačím,ale nepomáhá mi to.Ano,z toho,co zde vykládáte vidím sebe,ale to přece nejde,takhle žít.Nechci být na do smrti svázaná doma.Jsem momentálně hodně na dně,už nechodím k lékařům,protože se bojím i tam.Max. někam zajedu autem,ale výlety,či dovolené jsou tabu.Teď si sháním práci,ale s těmito stavy to nezvládám.Ano,že bych měla být opravdu zbytečným článkem tohoto světa.Strašně se bojím a také jsem hodně pila víno,aby mi bylo aspoň chvilinku dobře,ale takhle to nejde,já nevím,jak dál,přesto jsem ráda,že jsem vaši stránku oběvila a mohla se vypsat.Jestli najdete lék na celkové uzdravení,pošlete mi ho.To je moje naděje.Za těch 7 let jsem už totiž hrozně unavená a slabá a síla bojovat se mi také vytrácí.Kladu si jen stále otázku,proč právě já….závidím lidem,co mohou pracovat,jezdit do ciziny a užívat si naplno života,protože já mám pocit,že pomalu vyhasínám…..a co dál???Nezlobte se,jestli jsem psala nějak nemístně,napsala jsem jen co cítím.Mějte se hezky.Marta

By: jana

jana — Thu, 07 Feb 2008 21:46:32 +0000

jo a s tím bušením srdce, pocením se ve tváři a pomyšlení na smrt o tom raději ani nemluvím…je to nepopsatelně děsivý

By: jana

jana — Thu, 07 Feb 2008 21:44:43 +0000

miluju ho i s tímto problémem.nemá žádné city ale já je nepotřebuju.potřebuju jen být s ním a vědět že je v pořádku a že mu na mě taky záleží a váží si toho že s ním chci vše prožívat…

By: jana

jana — Thu, 07 Feb 2008 21:40:49 +0000

ahoj děcka, dnes je to poprvé , co jsem slyšela o této nemoci a musím se přiznat že jsem tomu zezačátku nemohla uvěřit co se to ve vás musí dít.nejdřív jsem se tomu smála protože jsem to nikdy nezažila a jsou to někdy fakt pro mě vtipný,neuvěřitelný příhody , ale proč jsem tady a píšu vám.vlastně mám přítele teda aspoň si to myslím a trpí agorafóbií.nevím co se to v něm odehrává ale dopadá to i na mě.brečím kvůli jeho stavům.někdy se to fakt nedá vydržet co on mi vykládá za věci.pořád říká že má v sobě nějaký blok a dál už nemůže jít.nebudu vám tady říkat co to vyvolalo v něm a asi proto že to není nic pěkného a není se čím chlubit.chtěla bych si od někoho z vás poradit co mám dělat.je mu všechno jedno,je zaměřený sám na sebe,nevychází s rodiči,ba naopak se doma s rodiči necítí v bezpečí a chce se kvůli tomu stěhovat,nedokáže se soustředit na běžné úkony apod.k psycholožce chodí už tak přes půl roku a dává mu nějaké léky a když si je neveme tak je to hrozný.bojím se že je problém někde ve mně a že mu jeho stavy zhoršuju ale chci mu naopak pomoct.včera jsme se kvůli blbosti pohádali a on se se mnou chtěl rozejít přitom vím že někde v něm je to že se nechce rozcházet ale naopak mě potřebuje.dnes mě poprvé přiznal co se s ním vlastně děje a já si teď pomalu uvědomuju že není chyba ve mně ale ani v něm protože za to nemůže.mám ho tak strašně ráda že jsem mu řekla že ho v tom nenechám samotnýho.prosíííííííííííím jak mu můžu pomoci aby se z toho dostal.chci v něm zase probudit toho fajn kluka co se rád bavil, byl rád středem pozornosti.cítím že se dusí sám v sobě a natahuje jen ruku a nemůže se zachytit.ujišťuje mě že už pomalu cítí že bude brzy fajn.

By: Honza

Honza — Mon, 21 Jan 2008 12:24:13 +0000

Konečně jsem našel co jsem hledal,to co jsem četl,bylo ůchvatné,nevěděl jsem,že je to celkem normální,že tohle co trápí mě má i někdo jiný,stalo se mi to před třičtvrtě rokem,ale pak to samé co vy jel jsem v autě jako spolujezdec,bylo mi zle pač jsem byl nevyspinkaný,napnutý,a jely jsme,a mě se rozbušilo srdce,dostal jsem strach,skroutily se mi prsty na ruce,sucho v ůstech,nemohl jsem se hýbat,snažil jsem se dýchat,ale čím víc tím hůř,přijela sanitka,v tu ránu mi začlo být dobře,dali mě na jipku,a bylo mi nádherně,a začal jsem malinko brečet,ale druhý den jsem šel domů,všechny orgány jako miminko,krev jako miminko,nic divného nebylo,byl jsem ůplně v naprostém pořádku,doktor mi při propuštění říkal,že se mi to nemůže už stát!!!ai věděli co mi je,to nevím,do protokolu mi napsali věci kterým nerozumím(Názvy latinské nebo tak něco)
můj doktor mě prohlédl,poslal ke psychiatrovi,tomu jsem popsal svůj stav,a bylo,dal mi nějaké prášky SERLIFT,v nich je jakýsi
serotonin,(látka co dodává pocit štěstí do mozku) a už se mi to nestalo,ale přestal jsem tyto tabletky brát po 2měsících a byl jsem pořád v pohodě,ale teď před měsícem,se mi to zase objevilo,ale už né ten třes atd,ale jen motání hlavy,závrať,olívání potu,strach vyjít,ať se mi to nestane,třeba teď jsem tady napsal proto,protože nám navezly štěrk na cestu k domku a já navozil a nalopatoval,asi 150 koleček a rozprostíral ho,a štíplo mě 3krát při nádechu u srdce,zase mi divně bylo,začal jsem se motat,uklidňovat,zavolal jsem mamce,pokecal a byl jsem v pořádku,vždycky si musím najít aktivitu a vono to přestane,no a pak jsem si sedl k internetu,našel tohle,a zase jsem zjistil,že jsem jenom magor a že neumřu,ani nevím proč mám nebo máme tento strach,že umřem,no nic umřem,stejně to tady není zase tak skvělé,abychom se museli bát umřít nebo ne?ale tím nemyslím,že chci!!!:-),teď mi je fajn a STRAŠNĚ MOC DĚKUJI TOMU ČLOVĚKU CO TO TU POSLAL!!!!!
PS:měl jsem v plánu si odpočinout,abych nedostal infarkt nebo něco,ale to se nemůže stát,je mi 21let,jsem pracující,a jsem jen trochu ,,magor,, tak jdu dodělat tu cestu a navozit ten štěrk! A myslím si,že najít si nějakou aktivitu je ten nejlepší lék!!!!!PA Honza

By: veronika

veronika — Thu, 03 Jan 2008 15:47:00 +0000

Mam podobne pocity,je to zvlastni,ale nedokazu to poradne popsat,bojim se jezdit autobusem,mam strach,ze odpadnu nebo dostanu epilepticky zachvat.Nekdy si pripadnu jako duch,snad ze to nejsem ani ja,ale prazdno ktere kraci.Nejhorsi je to v prostorech kde je spousta lidi a taky v praci,pracuji ve fabrice.Zajimalo by me jestli ty pocity co mivam,se muzou doopravdy stat.Nebo je to jen pouhy klam

By: Šárka

Šárka — Mon, 31 Dec 2007 15:31:39 +0000

Přeji krásný den Všem………
Jmenuji se Šárka,je mi 30 let a napíši Vám svůj problém.Sama se v tom pěkně plácám už několik měsíců a vlastně nevím dodnes co mi vlastně je.Kamarádka mne navedla na tyto stránky, neboť mé problémy se jí zdají být velmi podobné…….
Takže jsem po 13 operacích dělohy.Před 15 měsíci mi vše vzali.Po té jsem omdlela v obchodě,praštila se do hlavy,měla otřes mozku a byla v krátkodob.bezvědomí.Měsíc nato mi začalo peklo na zemi a trvá dodnes.
Začalo se mi dít něco divného.Divné stavy….
Několikrát přijela záchranka,několik hospitalizací…Nyní jsem po x vyšetření snad už všeho.Vše v normě.Jen tlak 50/30 ,90/60…nízký.V magnet.rezonanci našli na mozku cystu…ta ale mé potíže nedělá.Na EEG mám abnormalitu ve větším množství a teď mne čeká hospitalizace v Motole na specializované neurologickoepileptické klinice, kde mne budou nepřetržitě monitorovat mozek a srce.Před 12 měsíci jsem 8 měsíců docházela ambulatně na psychiatrii….prý hyperventilační tetanie a panická porucha.Brala jsem Diazepan,pak Lexaurin a ještě nějaké 2 léky a ty mi i vyměnila.Byla jsem na tom mnohem hůř.Pak jsme léčbu postupně ukončili a bylo mi líp.Jenže mé stavy…záchvaty byly dál.TeĎ popis záchvatů…Brnění v kostrči, zima,třes končetin,tlak na hrudi,špatně se mi mluví,přestávám vidět,slyšet,motám se a jsem dezorientovaná a okamžitě musím vyhledat wc…mám průjem.Píchají mi při tom Apaurin do svalu.Po záchvatu jsem dezorientovaná a zmatená a mám výpadky paměti.V poslední době jsem i hysterická.Začala jsem se bát kamkoli chodit a s dalšími záchvaty se strach zvyšoval,teď už i s průjmu,který mne u toho provází.Doma mám postel a wc a tak jsem klidnější.I když záchvaty mne berou i doma.Je to nepředvídatelné,bez příčiny.Někdy je to po 3 měsících,jindy i 4x do 14 dnů.Takže nikam sama nejdu ani do obchodu.Pouze s doprovodem.Ale i tak mne obavy pronásledují.Doktoři nevědí co mi je,zda poúrazová padoucnice,…ale spíš to prý na ni nevypadá.Tak jsem se objednala opět i ke své psychiatričce.Pak půjdu opět i k psycholožce a chci zkusit hypnozu.Nemáte s ní někdo zkušenost???Děkuji za Vaše vyjádření, názry a rady k mým stavům.S díky a přáním všeho jen toho nej nej do N.roku se loučí Šárka

By: Jan Burda

Jan Burda — Thu, 16 Aug 2007 08:06:52 +0000

Děkuji, je to veliký boj z nejasným koncem, bohužel.
Všem přeji hodně síly. Honzík,25let.