Klaus se s Albrightovou o politice nebavil
ČTK – iHned, Praha, 20.10. 2003
Český prezident a americká exdiplomatka si dnes vyměnili knihy.
Prezident Václav Klaus dnes přijal na Hradě někdejší americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou. Američanka českého původu je v Praze u příležitosti vydání svých pamětí Madeleine - Nejlepší ze všech možných světů. Memoáry věnovala i prezidentovi. Od něj na oplátku dostala knihu Přerušený rozhovor - interview, které s Klausem sepsal Jeroným Janíček. Na politická témata se podle aktérů setkání dostalo při rozhovoru jen letmo.
“My jsme se velmi rádi po nějaké době setkali. Vyměnili jsme si knížky,” podotkl Klaus po zhruba půlhodinovém rozhovoru. Při něm se bavili o svých minulých schůzkách. “Moc ráda vidím pana prezidenta,” usmála se Albrightová, která v Praze pobývá od pátku. “Moc ráda jsem se s ním zase sešla,” dodala.
Pokud jde o politické otázky, hovořil Klaus s Albrightovou hlavně o vztazích mezi Českou republikou a USA.
“Myslím, že je zájem na tom, aby česko-americké vztahy byly dobré, a co k tomuto můžeme udělat. A já myslím, že je to v našem zájmu společném,” podotkl prezident.
Česko-americké vztahy politici často označují za dobré. Po příchodu Václava Klause na Pražský hrad se ale v médiích objevily spekulace o tom, že vztahy Bílého domu a Hradu se zhoršily kvůli odmítavému názoru Klause k zásahu USA v Iráku.
V tomto bodě se ale Klaus s Albrightovou zřejmě shodují. I demokratická exministryně zahraničí v minulých dnech v Praze kritizovala útok na Irák nynější republikánské vlády USA.
Albrightovou dnes ještě čeká křest její knihy, na který má zavítat i Klausův předchůdce Václav Havel. S tím se americká exdiplomatka českého původu setkala během svého pobytu již několikrát. O víkendu spolu také povečeřeli na Petřínských terasách.
Albrightová svou knihu propaguje po celém světě už zhruba měsíc. Po americkém turné zamířila i do Evropy - před Českou republikou navštívila Nizozemsko a Francii, z tuzemska zamíří do Rakouska, Velké Británie a do Turecka.
Klaus: Běda sebevědomým
Václav Dolejší, MF Dnes, 21.10.2003
Prezident na Žofíně podepisoval svoji novou knihu
Praha - Prvních osm kapitol nese označení poslanec, zbylé tři prezident. Na dvě části je totiž rozdělena nová kniha Václava Klause, kterou včera prezident představil při autogramiádě v Praze na Žofíně. Publikace nese název Přerušený rozhovor, s Klausem ho vedl rozhlasový novinář Jeroným Janíček. “Název není slovní hříčka, náš rozhovor byl skutečně přerušen - prezidentskou volbou,” vysvětloval včera Klaus. “Nevím, jestli tam budete cítit názorový rozdíl. Já bych si přál, aby tam nebyl.” Do Rytířského sálu Paláce Žofín přišli odpoledne na autogramiádu především Klausovi příznivci. “Je to sympatický muž, dobře reprezentuje svou zemi,” mačkala Iva Calecaová v podpaží knihu s podpisem. Podívat se přišlo i několik známých tváří - například někdejší předsedkyně Senátu Libuše Benešová, moderátorka televizní Sedmičky Jana Bobošíková nebo ministr kultury Pavel Dostál. “Nevím, jestli pan ministr Dostál svou účastí nezařadil tuto akci do kultury,” žertoval Klaus, který seděl u malého stolečku před zrcadlem a lidé z fronty k němu po jednom přistupovali a podávali mu knížku. Prezident se spokojeně usmíval, s každým prohodil alespoň pár slov. Autogramiáda to byla netradiční - číšníci v bílých rukavičkách nosili na stříbrných podnosech pikantní jednohubky a víno, vzadu byl připraven bohatý raut. Na chodbě se kniha prodávala po 150 korunách. Jako řadový poslanec vypráví v knize Klaus o sobě, naslouchání či intelektuálech, v druhé části, prezidentské, už mluví o národu nebo konfrontaci. “Běda někomu, kdo by v naší zemi chtěl být sebevědomý, sebejistý, kdo by chtěl dávat do popředí naše přednosti a výhody,” píše Klaus například o Češích. Přerušený rozhovor je už sedmadvacátou Klausovou publikací. Knihu vydalo nakladatelství Academia. “Už v roce 1997 jsme mu vydali Obhajobu zapomenutých myšlenek,” připomněla šéfka Akademie Helena Illnerová.
Deset deka novinek od Klause
Josef Chuchma, MF Dnes, 23.10.2003
Přerušený rozhovor zachycuje Václava Klause jako poslance i jako prezidenta republiky
Recenze
Přerušený rozhovor je pátou knihou-interview s Václavem Klausem, která byla dodána na trh od roku 1992, kdy Karel Hvížďala připravil sedmdesátistránkový paperback První zprava. V něm tehdejší ministr financí mimo jiné hovořil o odnoži ekonomie Public Choice School, kterou založili ekonomové Buchanan a Tullock a jež na Klause měla vliv. Jen mírně odlišnými slovy politik o tomtéž vykládal osmadvacetiletému redaktorovi pražského Rádia 1 Jeronýmu Janíčkovi, který ze svých loňských a letošních dialogů s Klausem připravil knihu Přerušený rozhovor. “Přerušený” proto, že první, rozsáhlejší část dialogů proběhla v čase, kdy Klaus byl řadovým poslancem, druhá pak vznikla v prvních měsících po jeho zvolení prezidentem republiky. Odstavce o Public Choice School nejsou jedinou partií, která se fakticky kryje s rozhovorem První zprava. Nemluvě o tom, které partie Přerušeného rozhovoru se překrývají s tím, co Klaus vyslovil v dalších knihách-interview. Můžeme tomu říkat názorová integrita nebo inflace slov. Nicméně tato zmnožování nemusí být důvodem k recenzentskému “odmazu” Přerušovaného rozhovoru. Janíčkova ambice totiž nebyla služebná, nýbrž zvídavá: chtěl z Klause dostat i něco, co dosud nevyslovil, zejména o sobě samém. Navíc si jej Janíček “našel” ve skutečně jedinečné situaci: řadovým poslancem byl Klaus poprvé od roku 1990 a jako prezident rovněž zažívá premiéru. Janíček jako moderátor diskusního pořadu Zátiší na Rádiu 1 vykazuje urputnost a snahu pokládat pokud možno takzvaně důležité, zásadní, hluboké otázky. Někdy se trefí a formuluje dobře, někdy to překomplikuje a zmotá až do stadia umanutého lidového filozofa. Tak je tomu i v Přerušeném rozhovoru. Na jednu stranu se Klaus díky Janíčkovým otázkám přiznává k tomu, co nevyslovuje zrovna obden (například jak mu vinou politického zaneprázdnění, ale i stárnutí vypadají z paměti názvy i těch knih, jež dobře znával). Janíček žádá od Klause i vhledy psychologizující, čemuž se on sice brání, avšak i díky tomu relativně nově vysvětluje svůj přístup k osobním problémům a krizím. Na stranu druhou se Klausovi nelze divit, že občas neprokazuje ochotu rozvinout to, na co se Janíček ptá, neboť to rozvinout ani nejde - strojená závažnost dotazu paradoxně bere řeč… Titulní interview má v knize pestrou textovou oblohu. Janíček napsal předmluvu i doslov; jedno či druhé si mohl odpustit, tolik se od sebe ty příspěvky neliší. Vyznává se tu ze svých pocitů z rozhovorů, vykládá o jejich okolnostech, kritizuje domácí žurnalisty a intelektuály, vyučuje, jak je nutné se ke Klausovi chovat. Janíček má jistý problém a my zde raději nebudeme pátrat, jaký asi. Ale v zásadě to je - bez ironie - hodný a slušný člověk. Závěrečných čtyřicet stran vázaného svazku je vyhrazeno některým Klausovým projevům a textům z letošního roku. Proč ne, ale není to něco, co v knize být muselo. Klausovy fotografie od Petra Kuchaře, jež interview doprovázejí, jsou tuctové a šedivě vytištěné. Samozřejmě, kdo pořád čeká, že vyjde kniha, kde bude mluvit “jiný Klaus”, bude Přerušovaným rozhovorem zklamán. Hovoří zde týž Václav Klaus, ale svazek poskytuje drobnou dávku materiálu použitelného pro doplnění portrétní mozaiky této osobnosti.