Knihy
Čtenář si může nejdříve prohlédnout současnou podobu Akropole jež je odrazem magického světa Františka Skály. Publikace, kterou vydal a opatřil i některými texty Jeroným Janíček, je doslova nabita desítkami emocionálně silných fotografií, zachycujících hudební dění v Paláci Akropolis, ale také pečlivě vybraných snímků Gábiny Fárové, Ester Starman nebo Pavla Rydla, které byly vystaveny ve foyer paláce. Jádrem textové části monografie je rozsáhlé pojednání o hudební produkci Paláce Akropolis, jehož autorkou je hudební publicistka Jana Kománková. V knize čtenáři najdou i doprovodné texty k významnějším výstavám, které se v paláci uskutečnily, ale také shrnutí novodobé divadelní éry Akropole z pera producentky Hany Kubáčkové. Publikaci o Paláci
Akropolis graficky zpracoval Martin Brabač.
Autor vychází z letité osobní zkušenosti s jednou z úzkostných poruch a z poznání, že destigmatizace lidí trpících duševním onemocněním je procesem, závislým na kvalitě informací, které se k nemocnému a jeho okolí dostanou. Autorem není psychiatr, nýbrž novinář, který se o vlastní zkušenosti s úzkostnými stavy nebojí otevřeně hovořit. Nesupluje však pohled odborníka, je tím, kdo buduje most mezi lékařem a pacientem. Kapitoly vznikaly na základě rozhovorů s odborníky z oborů psychiatrie, interního lékařství, fyziologie, imunologie a urgentní medicíny. Kniha je určena lidem trpícím úzkostnými poruchami, jejich příbuzným, studentům medicíny a SZŠ a personálu nepsychiatrických zdravotnických zařízení.
Existenci současného Paláce Akropolis lze bez nadsázky označit za zázrak. Z rohového domu v Kubelíkově ulici číslo 27 dnes mohla být jen další z mnoha šedivých ikon novodobé podnikatelské éry, jakýsi standardizovaný prostor pro realizaci takzvaných služeb nebo všelidové zábavy pochybné kvality. Palác Akropolis, coby prostor ryze kulturní, měl od počátku devadesátých let namále téměř denně. Důvodem byla absolutní nezkušenost s podnikáním většiny členů Žižkovské divadelní a hudební agentury, která Akropoli zakoupila počátkem devadesátých let a počala jej spravovat, za pomoci Nadace Pražská pětka. Několik undergroundových hudebníků společně s jedním filmovým režisérem se mělo ze dne na den proměnit v tým zodpovědných stavbyvedoucích, restauratérů, úředníků a manažerů. Neproměnilo. Právě jejich nezkušenost a jistá dávka tvůrčího šílenství způsobila, že byl stvořen unikátní evropský kulturní prostor. Nebýt vizionářů Vorla a Klímy, neúnavného dříče a pragmatika Raušera, kouzelníka barev a tvarů Skály, zkušeného programového mága Schmidtmajera a nakonec i terapeutického podnikatele Hurdy, byl by dnes Akr, Akro nebo Akráč nejspíše mrtvý. Aniž by si to navzájem uvědomovali, všichni otcové Akropole byli a jsou jednou jedinou bytostí, která se sama se sebou rvala a sama se sebou i v sobě nedokázala mnohdy vydržet. Svou vizi nakonec ovšem zhmotnila. Nikdo jiný Palác Akropolis po půl století neobjevil, nezachránil, nerozpohyboval, ne(z)resuscitoval, neotevřel a nenaplnil obsahem, který bývá s chutí tak často konzumován. Proto má každý z otců Akropole ve svých vzpomínkách pravdu, ačkoli to na první pohled nemusí být zřejmé. Kniha „Palác Akropolis - rozhovory“ ukazuje na pozadí sedmi rozhovorů s těmi, kteří Akropoli vrátili nový život, bolestivou a složitou cestu k současné podobě kultovního žižkovského paláce, v němž každoročně vystupují špičky světové hudební scény.
Rozhovor s přední osobností české psychiatrie. Kniha čtenáře seznámí s životním příběhem prof. Höschla, ale především s jeho pohledem na témata jemu profesně blízká, související se zdravím a nemocí lidské duše a s možnostmi psychiatrické pomoci.
Ačkoli spoluautorovi nepřísluší hodnotit (z poloviny) vlastní knihu, přeci jen si tentokrát nemohu, a především nechci, odpustit pár slov navíc, vyřčených na adresu knižního rozhovoru s největším současným českým popularizátorem psychiatrie. Ambicí nově vycházející knihy je zbořit několik obecně rozšířených mýtů o psychiatrii, jako například ten, který říká, že „psychofarmaka vyrábějí z lidí blázny“ a že „elektrošoky jsou vhodným nástrojem k mučení duševně trpících ze strany perverzního zdravotnického personálu“. Kniha je tedy logicky určena nejen pro mediky, zdravotníky a lékaře nepsychiatrických oborů, ale měla by být i podanou rukou těm, kteří trpí bolestmi duše (neboť svým obsahem říká, jak důležité je nemoc podchytit včas) a jejich okolí, které často trpí neméně a bývá navíc (mnohdy nikoli vlastní vinou) zatíženo celou řadou předsudků. Odmytizovat psychiatrii, respektive zbavit ji nánosu mediální špíny, nelze jedinou knihou, to by byla jistě zcela pomýlená představa. Ale lze o to usilovat. Proto jsme společně s profesorem Höschlem podnikli malý výlet do dějin psychiatrie, abychom se následně věnovali také příčinám vzniku a rozdělení jednotlivých duševních onemocnění. Pokud si čtenář z nové knihy zapamatuje jen to, že duševní utrpení může potkat v životě úplně každého a že se v souvislosti s duševní nemocí není zač stydět (styděl se snad někdo z nás - vás za akutní zánět slepého střeva?), pak kniha splnila svůj účel a její smysl byl beze zbytku naplněn.
Kniha rozhovorů Jeronýma Janíčka s Václavem Klausem “Přerušený rozhovor” nabízí konfrontaci redaktora pražského rádia a žurnalisty s dlouholetým politikem a současným prezidentem republiky. Autorovi se podařilo nahlédnout prostřednictvím řady neobvyklých otázek hluboko do uvažování jedné z nejvýznamnějších osobností polistopadové historie naší země. Název “Přerušený rozhovor” není jen symbolický. Rozhovor skutečně začal v období kdy Václav Klaus byl řadovým poslancem Parlamentu a navázal až několik týdnů poté, co byl zvolen prezidentem České republiky. Kniha vyniká neobvyklým výběrem témat a fotografií. Připojeny jsou také tři projevy Václava Klause jako prezidentského kandidáta, vybrané eseje, články a tisková prohlášení.
Knihu vydalo nakladatelství Academia, 2003, 180 stran.
Kauza “Záchranka” byla definitivně uzavřena k 30.9.2002. V současné době již není kniha v prodeji.