Kolegyně z Radia 1 je docela normální holka, která má ráda taneční hudbu. Dře od rána do večera a zákon nikdy v životě nepřekročila. V pátek si chtěla jet odpočinout na CzechTek 2005, aniž by tušila, že ji sobotní hudební produkci pod širým nebem naruší Paroubkova mužná síla v podobě slzného plynu a obušků. Měla smůlu, anžto český premiér bude pravděpodobně jedním z vyznavačů normalizačních hitů, a tak nemá pro jiné žánry pochopení. Kolegyně měla smůlu, podobně jako stovky dalších lidí, kterým Paroubek nechal napráskat prostřednictvím “své policie”, nejspíš aby se zalíbil strýcům a tetkám, kteří považují posluchače taneční hudby za “kriminální živel, s nímž je zapotřebí zatočit”. Poměrně průhledná předvolební agitace ze strany ČSSD. Očekávám jediné. Že se Paroubkovi mlátiči zachovají stejně i v případě prvního ohlášeného soukromého koncertu jedné z mnoha neonacistických hudebních skupin, kterým naše represivní složky dělají, dle mého soudu, vesměs bodyguardy. Celý článek »

Redaktoři Živlu se v novém čísle, jehož tématem je pornografie, pustili na příliš tenký led. V raketově rychlém světě revolučních technologií se zabydluje čím dál tím větší procento mladé populace. U nás zatím vychází jen několik málo periodik určených této posthumánní subkultuře , přičemž nejvýraznějším z nich je bezesporu časopis Živel. Éra polymorfní sexuality začíná! Předposlední Živel věnovaný architektuře města vynikal jak mimořádně poutavým obsahem (neobyčejně povedený rozhovor s tvůrcem Žižkovské věže, architektem Aulickým), tak i svěží grafickou úpravou. Čtenář tak mohl nabýt dojmu, že se v redakci nadobro usídlil duch originality a profesionálního přístupu ke zpracovávaným tématům. Zbrusu nové, kulaté číslo Živlu, jehož jednotícím prvkem je nesnadno uchopitelné slovo porno , vyvede čtenáře z krutého omylu už po prvním letmém seznámení s jeho obsahem. Jubilejní desítka svádí k úvaze nad tím, co ještě lze považovat za koherentní text a co se již podobá zmatenému blábolu. Hned v úvodu pornoživlu , z komerčních důvodů neprodejného osobám mladším osmnácti let, se dočítáme, že zatímco loňské léto bylo kosmické, tohle je léto erotické. Vzápětí se nám naštěstí dostává uspokojivého vysvětlení, proč tomu tak je: “Jako by nás Gaia, ekosféra planety, připravovala k fázovému příchodu na novou hladinu vědomí, k éře polyformní sexuality a rozkoší rozpuštěných v kolektivní (ne)zkušenosti.” Lehce dezorientovaný čtenář si tak může v klidu vydechnout, neboť vše se zdá být najednou nad slunce jasné. A tak mu už opravdu nic nebrání v tom, aby se vydal na něco přes sto stran dlouhý výlet napříč vzrušujícím čtením. Celý článek »

Případ brutálně zmláceného lékaře Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy není na území metropole ojedinělý. Den co den se v Praze dostává zdravotnický personál, pečující o lidi v ohrožení života a zdraví, do nezáviděnihodných situací. Na záchranářích se násilí paradoxně dopouštějí nejen „agresivní opilci“, ale i široká laická veřejnost. Laici ubližují svou neznalostí odborných postupů v oblasti přednemocniční neodkladné péče. Rozvážnost si často pletou se zpomalenou neodborností. Zásah záchranné služby na ulici považuje dozorující veřejnost často za „málo akční“, neodpovídající realitě seriálů, v nichž hraje hlavní roli adrenalinový hrdina, který má vždy po ruce „injekci proti smrti“. Celý článek »

Občanské sdružení Rodiče proti drogám se vyhýbá diskusi s odbornou veřejností, hájí jen svou “čistou pravdu”

Zájmové občanské sdružení Rodiče proti drogám by mohlo být podle názvu jednou z mnoha “organizací”, jež se všemi silami snaží o účinné preventivní působení na cílovou skupinu potenciálních uživatelů drog, tedy především na děti. Zájmové sdružení je však přísně uzavřené společenství, hlásající nezvykle radikální názory, jež by se časem mohly stát pro společnost přinejmenším stejně nebezpečné jako drogy samé.

Cesta do světa totalitních názorů

Rodiče proti drogám nebojují jen s fenoménem zneužívání psychoaktivních látek, ale také s “neloajálními” novináři a “zlobivou” odbornou veřejností. Filozofie tohoto spolku je vcelku prostá. Nekomunikovat s nikým, kdo by mohl jakkoli polemizovat s jejich jedinou pravdou o drogách. Vliv zájmového sdružení na nemalou část naší populace může postupem času a v naprostém klidu sílit, aniž by si toho jediný novinář všiml. Cesta do světa totalitních názorů a neuvěřitelné intolerance vyžaduje jen prostý důvtip. Postačí telefonát do Poslanecké sněmovny, směřovaný do sekretariátu poslance Pavla Severy (KDU-ČSL). Pokud do telefonu přisypete pár slov o mediální podpoře této skvělé a nedoceněné rodičovské organizace, budete odměněni přímým kontaktem na vedoucí sdružení Evu Šimsovou. Jméno poslance Severy je tím nejlepším doporučením, jakého se vám může dostat při úvodním rozhovoru s vedením “drogových rodičů”. Za normálních okolností se s vámi bude paní Šimsová jen těžko bavit. Pokud se jí ovšem dovoláte. A to nesvedou ani na Ministerstvu zdravotnictví ČR. Bojíme se o naše děti a voláme na poplach. Jsme přesvědčeni, že ve společnosti musí převládnout obecné odsouzení drog jako smrtelného nebezpečí pro občany, pak teprve soucit s těmi, kteří již drogou onemocněli. Naše heslo je: Nulová tolerance vůči drogám, uvádí vedoucí sdružení Rodiče proti drogám Eva Šimsová ve svém písemném vyjádření pro “rozumné” novináře. I bývalý ředitel Meziresortní protidrogové komise Pavel Bém se bojí o své děti. Jako zkušený terapeut ovšem nebije planě na poplach ani na něco jiného, ale snaží se v rámci svého mandátu starosty Prahy 6 o systematické preventivní působení, které začíná již u péče o děti raného věku. Bémovo krédo zní poněkud odlišně: Primární protidrogová prevence je odpovědností široké veřejnosti, rodiči počínaje a školou a působením státu konče. Nulová tolerance je podle Béma termín, který patří do úst zákonodárcům, a nikoliv laické veřejnosti. Současný ředitel Meziresortní protidrogové komise Radimecký dodává, že nulová tolerance vůči drogám je totéž jako nulová tolerance vůči všem občanům této země. Celý článek »

Hitlerův “Mein Kampf” byl v dobách “autorovy největší slávy” vázán do lidské kůže a vycházel v milionovém nákladu. Český překlad Hitlerových “úvah o rasově čistém vůdcovském státu”, vyprovokoval německé ministerstvo zahraničí k nátlaku na jeho tuzemského vydavatele. Bavorská vláda, coby výhradní majitel práv “pamfletu Adolfa Hitlera”, tvrdí, že prosadí zákaz jeho prodeje v České republice. Německo přitom zapomíná, že náš autorský zákon dovoluje vydat knihu “mrtvého autora” již po padesáti letech od jeho smrti, aniž by byl vydavatel nucen žádat stávajícího majitele práv o svolení. Celý článek »