Případná existence amerického radarového zařízení na našem území zlobí nezanedbatelnou část národa podobně jako ruského prezidenta Putina. Obrátil jsem se přímo na MDA (Missile Defense Agency), americký Úřad pro protiraketovou obranu, který má vývoj a výzkum systému na starost, a některé informace o protiraketové obraně BMDS (Ballistic Missile Defense System), již premiér Mirek Topolánek nazval „systémem pro rozumný svět“, jsem získal také od ministerstva zahraničí USA.
Nejen podle Richarda Lehnera, tiskového mluvčího vládní MDA, patří mezi „problémové země“, které by mohly na USA a Evropu zaútočit, především Írán a Severní Korea. Írán, jak se píše v dokumentu zveřejněném na webových stránkách velvyslanectví Spojených států v Praze, prudce zvyšuje dosah a technickou kvalitu svých balistických střel, a navíc urychleně buduje jaderná zařízení, jež dramatickým způsobem zvyšují ohrožení celé Evropy. Na jakých konkrétních důkazech stojí tak zásadní prohlášení? „Stačí si jen přečíst noviny, abychom viděli, že Írán pokračuje ve vývoji jaderných zbraní a útočného systému ve formě balistických raket,“ argumentuje Richard Lehner. Při podrobnějším zkoumání vlivných amerických médií lze opravdu zjistit, že americká veřejnost je od 11. září 2001 udržována ve strachu z terorismu, který vylučuje hlubší kritiku politických prohlášení o tom, že teroristé jsou pro Spojené státy existenční hrozbou, nebo dokonce nebezpečím pro celou západní civilizaci.
NATO. NA CO?
Informace o systému protiraketové obrany zveřejněné na webových stránkách velvyslanectví USA v Praze uvádějí, že se nepředpokládá úplná integrace amerického sy stému a systému NATO. Navíc uvnitř Severoatlantické aliance neexistuje shoda ohledně jednotného postupu a vybudování protiraketové obrany. Na otázku, zda nejde o vytvoření zbytečného paralelního systému, odpověděla MDA: „Navrhovaný systém protiraketové obrany není propojen s protiraketovou obranou NATO, neboť technologie týkající se navrhovaného rozmístění v Evropě představují záchytný systém, rakety nenesou jaderné hlavice, likvidují útočné balistické střely pouze silou vlastního nárazu.“ Častým argumentem proti vybudovaní radarové základny je zkušenost, že se radary stávají jedním z prvních cílů, které je nutné zlikvidovat. MDA riziko zásahu zpochybňuje.
„Je nepravděpodobné, že se samotná protiraketová základna (včetně radaru – pozn. autora) stane cílem balistické střely dlouhého dosahu kvůli přesnosti potřebné pro zásah takto relativně malého cíle ze vzdálenosti tisíců kilometrů. A také proto, že záchytné rakety dlouhého dosahu budou schopny bránit základny proti útoku raketami dlouhého dosahu,“ vysvětluje Lehner. Z veřejně přístupných armádních zdrojů je ovšem možné vyčíst, že balistická raketa je schopna dopravit bojovou hlavici, vybavenou většinou jadernou náloží, do vzdálenosti převyšující pět tisíc kilometrů a s přesností zhruba pět set metrů. Na otázku, zda se nemůžeme jako potenciální hostitelská země stát terčem útoku teroristů, nebyl ochoten odpovědět ani kontaktovaný americký vládní úředník. Podobně si nevěděl rady s upřesněním proklamovaného zvýšení naší národní bezpečnosti. Ptal jsem se, o co více je chráněno například území Dánského království, které už americký radar na svém území má. Vládní úředník odepsal: „Spojené státy určily, že rozmístění prostředků protiraketové obrany v Evropě poskytne významnou schopnost chránit evropské spojence i Spojené státy před vyvíjející se hrozbou balistických raket ze Středního východu.“ Tečka.
ČESKÁ OTÁZKA
Velvyslanectví Spojených států v Praze tvrdí, že to byla Česká republika podobně jako několik dalších evropských zemí, kdo vyjádřil zájem o umístění zařízení protiraketové obrany na svém území. Předseda vlády Mirek Topolánek ale radar obhajuje především novými pracovními příležitostmi pro české dodavatelské firmy i vědce a nepřímo i zrušením vízové povinnosti. Pokud by měl americký radar skutečně zesílit bezpečnost Evropy, pak jde o přízemní kupčení a lacinou propagandu. Nebo bychom nesnesli prohlášení, že je naší morální povinností participovat na obraně významné části světa? Jenže bez ohledu na postoje vlády máme právo znát i negativa projektu. Na „radarovou smlouvu“ s Američany lze oprávněně pohlížet jako na další krok k rozšíření jejich geopolitického vlivu, ať už jej vnímáme pozitivně, či negativně. Je zcela legitimní říci ANO i NE protiraketové základně. Zatím považujeme odpůrce radaru za levicové radikály, primitivní antiamerikanisty nebo zbabělce. Jeho příznivce pro změnu za zmanipulované, nemyslící nebo jedince přímo placené vládou Spojených států amerických. A to je pro hlubší a seriózní diskusi pohříchu málo.
Jeroným Janíček