Deprese je jeden z mála život ohrožujících stavů v psychiatrii. V České republice je každoročně nově diagnostikováno kolem pěti tisíc depresívních pacientů, na lůžku jich je léčeno asi tisíc. Odborníci předpokládají, že zhruba dalších polovina nemocných se k lékaři vůbec nedostaví nebo je u nich chybně diagnostikována neexistující tělesná choroba. Celosvětově trpí depresívními poruchami asi sto miliónů lidí. Na půdě psychiatrické kliniky 1. LF UK se soustavným výzkumem a léčbou deprese zabývá MUDr. MARTIN ANDERS, PhD (34), reprezentující české psychiatry “nové vlny”. Celý článek »

Kolegyně z Radia 1 je docela normální holka, která má ráda taneční hudbu. Dře od rána do večera a zákon nikdy v životě nepřekročila. V pátek si chtěla jet odpočinout na CzechTek 2005, aniž by tušila, že ji sobotní hudební produkci pod širým nebem naruší Paroubkova mužná síla v podobě slzného plynu a obušků. Měla smůlu, anžto český premiér bude pravděpodobně jedním z vyznavačů normalizačních hitů, a tak nemá pro jiné žánry pochopení. Kolegyně měla smůlu, podobně jako stovky dalších lidí, kterým Paroubek nechal napráskat prostřednictvím “své policie”, nejspíš aby se zalíbil strýcům a tetkám, kteří považují posluchače taneční hudby za “kriminální živel, s nímž je zapotřebí zatočit”. Poměrně průhledná předvolební agitace ze strany ČSSD. Očekávám jediné. Že se Paroubkovi mlátiči zachovají stejně i v případě prvního ohlášeného soukromého koncertu jedné z mnoha neonacistických hudebních skupin, kterým naše represivní složky dělají, dle mého soudu, vesměs bodyguardy. Celý článek »

Když označil kritik Jan Rejžek mého otce veřejně za “estébáka”, dokázal jsem ještě zatnout zuby. Možná proto, že se tak stalo jen pár dní po otcově smrti (jak typické pro mnohé Rejžkovy ataky!). Tehdy jsem neměl sílu psát o tom, že můj otec podlehl tehdejší tajné policii po silném nátlaku, a především kvůli tomu, aby mohl záhy emigrovat. Naposledy se Rejžek opřel do herce Josefa Vinkláře (Reflex č. 20, rubrika Never more). V souvislosti s Koncertem pro hrdiny jej nazval “srabem”. Tento “srab” si kvůli vlastní předlistopadové politické angažovanosti vytrpěl (možná po právu) počátkem devadesátých let své. O tomto faktu svědčí desítky nelichotivých “porevolučních článků” pranýřujících Vinkláře za jeho inklinaci ke komunistům (ať už jakkoli autentickou, či hranou).
Celý článek »

Píše-li se o agorafobii, jež je pokrevní a věrnou sestrou panické úzkosti, nacházím v odborné literatuře buď smutné fragmenty individuálních lidských osudů – jakési anamnézy věčného utrpení – nebo objevím popis symptomů nemoci a její stručnou charakteristiku. Osobní zkušenost s úzkostí, jež dokáže zcizit “duši” nebo ji postupně zdeformovat natolik, že relativně zdravou a svobodnou osobnost zredukuje na “zvíře přežívající v kleci patologických emocí”, mne přivedla k malému shrnutí některých aspektů této destruktivní choroby. Motivem mého snažení je poukázat na složitost agorafobie a podtrhnout, že téměř nikdy neexistuje v člověku odděleně, tedy sama o sobě. V tomto ohledu bych byl vděčnější, kdyby psychiatrie zůstala u prapůvodního a výstižnějšího pojmenování “neuróza”. A snad kdesi v koutku duše přebývá i snaha “pomoci” svým sdělením těm, kteří stojí teprve na začátku, neboť stagnace znamená v případě agorafobie prožívání neustávajícího koloběhu umírání.
Celý článek »

Redaktoři Živlu se v novém čísle, jehož tématem je pornografie, pustili na příliš tenký led. V raketově rychlém světě revolučních technologií se zabydluje čím dál tím větší procento mladé populace. U nás zatím vychází jen několik málo periodik určených této posthumánní subkultuře , přičemž nejvýraznějším z nich je bezesporu časopis Živel. Éra polymorfní sexuality začíná! Předposlední Živel věnovaný architektuře města vynikal jak mimořádně poutavým obsahem (neobyčejně povedený rozhovor s tvůrcem Žižkovské věže, architektem Aulickým), tak i svěží grafickou úpravou. Čtenář tak mohl nabýt dojmu, že se v redakci nadobro usídlil duch originality a profesionálního přístupu ke zpracovávaným tématům. Zbrusu nové, kulaté číslo Živlu, jehož jednotícím prvkem je nesnadno uchopitelné slovo porno , vyvede čtenáře z krutého omylu už po prvním letmém seznámení s jeho obsahem. Jubilejní desítka svádí k úvaze nad tím, co ještě lze považovat za koherentní text a co se již podobá zmatenému blábolu. Hned v úvodu pornoživlu , z komerčních důvodů neprodejného osobám mladším osmnácti let, se dočítáme, že zatímco loňské léto bylo kosmické, tohle je léto erotické. Vzápětí se nám naštěstí dostává uspokojivého vysvětlení, proč tomu tak je: “Jako by nás Gaia, ekosféra planety, připravovala k fázovému příchodu na novou hladinu vědomí, k éře polyformní sexuality a rozkoší rozpuštěných v kolektivní (ne)zkušenosti.” Lehce dezorientovaný čtenář si tak může v klidu vydechnout, neboť vše se zdá být najednou nad slunce jasné. A tak mu už opravdu nic nebrání v tom, aby se vydal na něco přes sto stran dlouhý výlet napříč vzrušujícím čtením. Celý článek »